Vypravili jsme se na Malou Fatru. Nasedli jsme v osazení Natan, Veverák, Verča, Oko a Smíchus. Ve Vrútkách nás čekal Depe a svým autem nás odvozil na Medvědí louku u Vrícka. Prohlédli jsme si louku, na které se v letech 1989 až 1992 konaly oddílové tábory. Snažli jsme se určit, kde dříve stály týpka a táborové stavby. Zahráli jsme si házení na kámen. Protože začlo pršet, postali jsme stany. Naštěstí déšť netrval dlouho. Večer jsme si rozdělali oheň a Verča opekla na kamenech maso.
V neděli ráno odjel Depe a my se za krásného počasí vydali na Klak. Cestou jsme se podívali na vodopád. Na vrchol (1351 m.n.m.) jsme vyšli kolem poledne. Další cesta vedla po hřebenu Malé Fatry. Kolem pěšiny bylo množství Medvědího česneku, který nádherně voněl. Odpoledne začlo trochu pršet. Po chvíli se déšť změnil na kroupy. Naštěstí to trvalo jen chvíli. V sedle pod Úplazom nás čekala Borůvka. Společně jsme došli do sedla pod Hilickou Kyčerou. Postavili jsme stany, našli studánku a pustili se do vaření. Povídali jsme si dokud nás únava nepřemohla. Zalezli jsme do stanů a přišla krátká bouřka. Skoro celou noc pršelo.
V pondělí nás přivítala mlha, ale oproti předpovědi nepršelo. První cílem bylo vyjít na Hnilickou Kyčeru. Prudký kopec a bahno udělaly výstup hodně náročný, ale zvládli jsme to. Celý den jsme šli v mracích. Oproti minulým dnům se dost ochladilo. Odpoledne bylo dokonce jen 8 stupňů. Došli jsme na Horní louky. Tam jsme se domluvili, že dál už nepůjdeme a sestoupíme do údolí. Scházeli jsme prudkým svahem a došli až do bývalých lázní Kunerád. Tam jsme postavili stany, vykoupali se v potoce a uvařili si večeři.
Úterý ráno nás přivítalo sluníčko. Dokonce se i dost oteplilo. Vydali jsme se do Rajeckýc Teplic na vlak.

Žádné skauty v šátku jsem nepotkala, tedy krom Žabky a Smíchuse, což je celkem škoda. :(

Tradiční výprava k mohyle. Sešli jsme se v celkovém počtu 14 lidí a tak jsme nemeškali, koupili lístky a vydali se do Frýdlantu nad Ostravicí, odkud jsme pokračovali přes Malenovice na Hradovou, kde jsme posvačili. Naneštěstí pro nás začalo mrholit, ale nám to nevadilo. Máme přece pláštěnky. Po 2 kilometrech od Hradové jsme došli k mohyle těsně před slavnostním zahájením. Zhlédli jsme bratry oceněné vyznamenáním, položili své kameny a vydali se na teplou polívku ke Zbujovi. Část cesty vedla sněhem, ale všichni v pořádku došli, nsjedli se a pokračovali jsme do Ostravice, odkud jsme se vydali domů. Počasí nám malinko nepřálo, ale i tak jsme se nedali a všichni tuto výpravu zvládli.

Do klubovny přišlo sedm kluků, Natan a Míša. Vytřeli jsme kuchyňku, umyli okna v dolní klubovně a na WC. Konečně jsme celkem dokončili úklid všech místností.

Děkujeme všem rodičům, kteří přišli do naši klubovny a těšíme se na další setkání.

Pátek. Klubovní pátek. Sešli jsme se v klubovně v počtu asi 17 dětí, zahráli si stolní hry a zkoukli film Rio.

Toto Vítání jara bylo naprosto netradiční. Vyrazili jsme do nejvýchodnější obce v republice, která se jmenuje Hrčava. Z Mostů u Jablůnkova jsme šli směrem k Trojmezí - hranici mezi Českem, Polskem a Slovenskem. Poprvé jsme byli během vítání v Polsku a Morénu Zimovou jsme odsoudili a spálili na Slovensku a ještě k tomu pod střechou.

Přestože byly jarní prázdniny, sešlo se pár našich členů na dalším klubovním pátku. Kromě obvyklých stolních her (Bang, Dostihy a sazky) jsme si pustili film Rrrr.

A tak se scházíme u Čez arény v sestavě já, čert, ufon, poník, barča a méďa. Nejdříve si jdeme půjčit brusle, ti z nás, kteří mají brusle vlastní se již přezouvají, a hurá na led :) Jistě, že se to neobešlo bez všemožných pádů. Myslím si, že rekord ale utrhla Ufonek se svými mistrovskými pády, která domů bobek odchází s naraženýma kolenama. Chce to jen cvik.. Čert s Poníkem jako obvykle dělají kraviny a jezdí jak zběsilé, sem a tam, tam a sem, div nezajedou všechny, kdo jim vkročí do cesty..
Ale zpátky na začátek.. sotva se přezujem, rozdělujeme se na dvě skupinky, jedna jde bruslit do menšího kroužku (já, ufon a barča), přičemž učím holky pomalinku jezdit. Nebo spíš ony mě? :D Druhá skupinka je mezitím ve velkém okruhu, a tak se po chviličce zase připojujeme k nim a bruslíme všichni společně. Chvíli jezdm s Ufonem, jindy zase s Méďou, která mě v jízdě povzbuzuje, jindy s Čertem hrajem hoňku, zkrátka odpoledne ve stylu ,,všichni jezdí se všema".
Málem bychom však v samém zápalu zapoměly na čas, ale díky vtipným pánům, kteří bruslí uprostřed a pískají, div se nezadýchají, nám tímto gestem dochází, že se pomalu, ale jistě, blížíme ke konci. Kluziště se vylidní a my můžem jít svou cestou zase domů... :)
Každopádně jsme si to však parádně užily! :)