Počasí nemilé,terén neschůdný,holky bojovnice... Počasí vypadalo už od rána nepříznivé,ale i přesto jsme se vydali vlakem do Kopřivnice.POočasí tam vypadalo úplně stejně jako v Ostravě,zamračeno,místy mrholilo a byla zima.Na nádraží jsme hledali cestu k prvnímu kroku směr Červený kámen a Jeníkovo sedlo.Podle našeho plánu měla trasa vést po zelené značce,ale na mapě byla červená.Vyšli jsme dloouhý kopec po asfaltové cestě,na něm jsme si dali pauzu na napití a pokračovali jsme dál.4asem se na obzoru objevila odbočka na turistickou trasu směr Jeníkovo sedlo.Ale v tom se cesta rozdvojila a na oba směry byla červenáý turistická značka.Zvolili jsme proto jeden směr,samozřejmě špatný.Jak jinak ze dvou možností že..Došli jsme až do Lichnova,tam jsme se poptali a celé jsme to museli obejít.Dostali jsme se na místo,kde jsme uhnuli z trasy a vydali se správným směrem.Cesta trvala asi 2 a půl hodiny,my bez oběda,no hrůza.Šli jsme cestou,kde vlevo bylo vysoko do kopce,vpravo hluboko z kopce,překážku nám tvořily popadané a polámané větve a stromy.To znamenalo,podlézání,přelézání,bláto,vodu,skrátka bojové podmínky.Jakmile se objevila cedule Jelínkovo sedlo,spadl nám všem kámen ze srdce.Konečně jsme byli na místě a nadešel čas oběda.Vasil rozdělal z mokrého dřeva oheň a holky vařily.Byla polívka z jednoho kotlíku.Jakmile jsme se najedli,uhasili oheň a poklidili,vydali jsme se směr Kopřivnice.Cestou jsme se stavili na zříceninu hraduŠostýn a spěchali jsme na vlak.Cesta do města už byla příjemnější,celá z kopce a asfalt.Na nádraží jsme došli brzo,tak jsme udělali etapovou hru,což znamenalo nechat si od náhodných lidí nakreslit prníkovou chaloupku.Vyhodnotili jsme a odjezd domů.

Skauti, to nejsou jen lidé v maskáčích (v kterých přišli od táboráku), ale také lidé veskrze kulturní. To se rozhodli dokázat také roveři a jestřábi z našeho střediska, a tak si jako svou společnou akci naplánovali návštěvu divadla(konkrétně Divadla Jiřího Myrona). Výběr představení nebyl náhodný, rozhodli jsme se jít na Válku s mloky, ale ne snad proto, že bychom byli takovými milovníky děl Karla Čapka (i když i takoví mezi námi jsou), ale protože v tomto představení hrál Vojta, který s naším chlapeckým oddílem jezdí na tábory. Akce měla vcelku vysokou účast, nakonec se nás v divadle sešlo 18. A bylo to rozhodně zajímavé setkání, v oblecích (či jiném společenském oblečení) se přece jen běžně nepotkáváme. Co se týče inscenace samotné, nejsem divadelní kritik, tak se neodvažuji soudit, ale mě osobně se představení líbilo. Rozhodně to ale byla úžasná a jedinečná akce, když už pro nic jiného, tak alespoň proto, že jsme měli možnost potkat se v jiném prostředí, prožít úplně jiný druh společného zážitku a v neposlední řadě, měli jsme šanci vidět Vojtu na pódiu, což je rozhodně k nezaplacení.

Ráno jsme se sešli v 9 hodin u klubovny v přijatelném počtu(5 členek a 6 vedoucích). Věrka holkám vysvětlila pravidla dnešní etapové hry,které mělo téma „Popelka“.Úkolem holek bylo zjistit komu patří bota, kterou v klubovně dostaly,pomocí různých indicií. Po 15-ti minutách doufání,že ještě někdo přijde,jsme se rozhodli,že teda vyrazíme směr Polanka. Počasí vypadalo nadějně a tak jsme šli.Kolem zastávky Kino Luna jsme sešli dolů mezi rodinné domky a dále po lesní stezce.Na první louce jsme si zahráli Boj o míč a dali si „snídani“.Hry se zúčastnili všichni až na Věrku,které toho rána nebylo nejlépe a Angi,která se oblékla do slušného a tudíž nemohla hrát.Když už nikdo neměl prázdný žaludek,dali jsme holkám první indicii a pokračovali po stezce.Cestou jsme hráli hru Kolíček.Smyslem hry bylo předávat si prádelní kolíček nenápadně mezi sebou.V libovolné chvíli někdo z vedení zavolal „STOP“,kdo měl kolíček u sebe dostal trestný bod a Česnek mu na ruku nakreslil trestný křížek.V těchto chvílích jsme rozdávali i indicie. Další zastávku jsme si udělali až skoro u Odry. Tentokrát jsme si zahráli hru „Buldog“. Nejrychlejší,nejhbitější a nejodolnější sardinkou se stal Vasil a tudíž vyhrál. Cesta pokračovala přes Odru a do CHKO Poodří.Hned za mostem přes řeku jsme potkali 2 koně,ze kterých šel trochu strach.O pár set metrů dál jsme na rybníce uviděli obrovské množství labutí,které se holkám moc líbily a tak jsme si u nich dali pauzu na jídlo.Když jsme prošli skrz Poodří objevili jsme se v Jistebníku přímo na nádraží.Na jednu stranu nás potěšil náš skvělý čas,za který jsme to ušli,ale na druhou jsme byli lehce otráveni dvou hodinovým čekáním na vlak.Náladu jsme si ovšem zkazit nenechali a proto jsme se zabavili několika hrami.Po usilovném přemýšlení pondělní družinka správně uhodla,že Popelkou byla Angi. Protože nástupiště bylo zavřené,zjistili jsme si cenu jízdenky a za zbylé peníze koupili holkám nanuk.Dvě hodiny uběhly jako voda a vlak stál na kolejích před námi.Nastoupili jsme a během chvilky jsme už museli vystupovat na Svinově,odkud nám krásně navazovala tramvaj ke klubovně,kde byl rozchod.

Jako první akci pro více oddílů v novém skautském roce jsme udělali turnaj ve frisbee, který se konal na hřišti ZŠ Mitušova 16. Tato akce byla otevřená, mohl se jí zúčastnit kterýkoli oddíl, ale vzhledem k nepřízni počasí se jí nakonec účastnili jen oddíly našeho střediska. Ostatně počasí bylo asi největším nepřítelem celé akce, hned několikrát to vypadalo, že se opravdu silně rozprší a my budeme muset akci zrušit, ale nakonec k nám zůstala příroda milostivá a akce mohla bez problémů proběhnout. Z příchozích jsme tedy vytvořili šest soutěžních týmů, vysvětlili jsme pravidla frisbee a turnaj mohl začít. Hrálo se celé dopoledne a o líté souboje, téměř až akrobatické nebo artistické kousky hráčů a hlavně nadšení ze hry nebyla nouze. Vítězným týmem se nakonec stalo družstvo ve složení: Libuše, Valdez, Dušan, Sam Ale odměněny (i když různě) byly všechny týmy, a tak jsme si získanými sladkostmi osladili to zamračené sobotní dopoledne a vydali jsme se domů.

Na první hru etapovky 'Pohádkový les' jsme měli sraz v 16:00 u klubovny.Holky měly být co nejvíce oblečeny do červena, aby tak co nejlépe zapadly do role Karkulky. Po chvilce, když jim Věrka vysvětlila co a jak se vydaly do lesa za babičkou. Cestou holky sbíraly jidlo a pití, které jsme tam předem nachystali. Aby cesta k babiče Angi nebyla tak jednoduchá, musely se holky dostat přes vlky. Česneka, Lvíče a Corny, kteří je vybíjeli puckama. Jejich úkolem bylo donést určitý počet babiččiných životů, aniž by je vlci zasáhli. Holky se činily a nakonec vyhrála družinka z pondělís hojnou účastí, oproti čtvrtku, kde měla zastoupení pouze Včelka. I tak si ale myslím že to bylo příjemně ztrávené páteční odpoledne. Cestou ke kluboně jsme si zahráli Štronzo. U klubovny jsme si etapovku vyhodnotily a pak šli domů.