Máme za sebou úspěšně dva dny soutěží na téma monopoly. Sešlo se nám vcelku hojně, takže jsme nakonec mohli utvořit osm týmů dvojic pojmenovaných po figurkách ze hry a vydat se na cestu po hracím plánu. 1. DEN
Šešli jsme se ráno před klubovnou a na úvod si zahráli na hřišti seznamovací hru Na upíra, protože mezi námi bylo i pár neznámých tváří. Poté jsme se přesunuli do Bělského lesa na okruh, kde jsme strávili dopoledne, občas na nás krápalo, takže jsme se schovávali v altánku. Zaháliji jsme hru rozdělením do týmů, přidělením peněz a poprvé hodili kostkou, abychom věděli co nás čeká - buď získávání nějaké městské části Ostravy nebo políčka, na kterých musel někdo z nás zaplatit pokutu. Dostali jsme se tak např. do Poruby a snažili se zorientovat ve fakultách VŠB, v Nové Bělé jsme skládali znak spojené s trochou tělocviku, v Zábřehu jsme každý vytvářeli ze surovin svou vlastní vesnici, sázeli jsme stromy na Dubině...Poté byl čas se přesunout na oběd do restaurace Pod Parohy, který byl samozřejmě výborný. Na odpoledne jsme se přemístili do klubovny na Syllabově. Také tady jsme samozřejmě pokčovali v naší hře a snažili se získat co nejvíce monopolarů. Dostali jsme se tedy do uhelných dolů v Petřkovicích, nabízeli masokombinátu v Martinově své multifunkční živočichy, stříleli na střelnici ve Staré vsi a zahráli si i pár her mimo soutěž jako třeba na vraha. Stávalo se nám také, že jsme šlápli na políčko, které už někomu patřilo, takže jsme museli dané skupince zaplatit, nebo bylo třeba vyřešit problémy s parkovaním, elektřinou atd. Nakonec jsme v klubovně uklidili a vydali se domů.

2. DEN
Druhý den jsme se na dopoledne vydali k Odře a rozložili se na louce. A hned jsme také opět začali hrát monopoly a jako první nás čekal Bělský les a poznávání stromů. Dále jsme získali třeba Výškovice a museli si zapamatovat historickou zprávu. Mimo to jsme si zahráli třeba na jelena či kámen-nůžky. Poté byl čas na brzký oběd, kde se ukázal Ondrův naprosto bezedný žaludek a na odpoledne jsme se vdali do centra na výstavu hraček. Na výstavě jsme se rozdělili do skupinek a užívali si dosytosti nejrůznějších atrakcí, her, soutěží - no prostě bylo to super :) Nakonec jsme si ještě v centru zahráli poslední část monopolů - tedy hru na významná místa v centru a čekalo nás už jen vyhlášení výsledků. Každý byl oceněn hromadou sladkou, ale první dvojička získala exkluzivní cenu - tedy pro každého jedna originál hra monopolů. Toť vše, všichni jsme se rozešli domů a myslím, že nás tábor všechny moc bavil.

Výsledky:
1. místo - Trakař - Barča, Jirka
2. místo - Náprstek - Ondra, Evička
3. místo - Bota - Milan, Bambula
4. místo - Knírač - Brontosaur, Nikča
5. místo - Parník - Míša, Aleš
6. místo - Auta - Zdenda, Jirka
7. místo - Žehlička - Ufon, Tomáš
8. místo - Buřinka - Lenča, Tomáš

Oddílovka byla super,byl jsem tam sám.Zahrál jsem si odmykání a zamykání klubovny a šel jsem domů.

U klubovny se nás sešlo 4 a Vasil... Po rozdělení táborového vybavení,tedy stanů a kotlíku jsme se vypravili na tramvaj č. 7 směr Poruba Vřesinská.Tam se k nám přidala ještě Méďa,kterou dovezla maminka.Náš oddíl čítal tedy 5 členů (Čertíka,Nikolu,Méďu,Kikinu,Poníka) a Vasila.Původní plán byl jet 5kou do Dolní lhoty,ale oddíl BVÚ vypravil,jako každoročně,svůj autobus,který nás vyvezl až k Bíťáku.Museli jsme skoro hodinu na něj čekat,ale vyplatilo se,neboť jsme se vyhli Čavisovskému kopci.Od vystoupení z autobusu nás čekal asi 15 minutový sestup na louku Bítovského mlýna.Našli jsme si parádní místo,a utábořili.Své stany si stavěly osádky,které stan obývaly.Proto chudák Vasil,který ho stavěl sám,a stejně byl dřív než holky.Tím pádem mohl začít kopat ohniště.Jelikož se už stmívalo,vyhnal Vasil holky na dřevo,ať nesedíme potmě a v zimě.Povečeřeli jsme,což byl nejúžasnější zážitek po celém tom trmácení s těžkými batohy.Večerka byla v 10 hodin,pro holky to znamenalo konečně volnou zábavu a pořádný noční bugr.Šly spát skoro asi jako já,o půlnoci.Seděl jsem totiž se svými známými u jejich ohňů.Noc byla velmi chladná,ale všechny nás zahřívaly rytmy 2km vzdálené technopárty,která skončila v 7 ráno. Po vykopání se z vyhřátých pelechů jsme se vydali k místnímu potůčku na ranní hygienu,rozdělali oheň a posnídali buchty.V 11:30 byla porada vedoucích o chystaném programu.Hned poté zahajovací nástup,ve 12:00 a rozdělení do soutěžních družstev po 7 lidech.Smůla že nás bylo jen 5.Musel jsem tedy rozdělit 2 a 3 a rozdat je do 48. oddílu.Poník a Kikča byly radostí bez sebe,že mohly být s hochy a zbytek byl v družstvu s děvčaty.Soutěžilo se v štafetovém běhu,měření azimutu,a další.Výsledky raději zveřejňovat nebudu.Však co,hlavní je se zúčastnit ne? A zasoutěžit.Soutěže trvaly až do 6ti hodin,mezitím kuchař Vasil uvařil polévku,kterou jsme spráskali ani nestačila vychladnout.Večer,před táborákem jsme si opekli buřty a šli se kouknout na scénky a písně jiných oddílů,které si pro všechny připravily.Jelikož jsme byli daleko od táborového ohně,byla nám nechutná zima.Jak skončili scénky,celý dav se vrhl za teplem,že ani nebylo místo.Chvíli jsme pobyli,ale potom jsme se rozhodli udělat si vlastní oheň a popovídat si,než poslouchat neznámé písně a ani si nezazpívat.Okolo desíti hodin se holky vytratily od ohně,neboť soutěžní den byl vyčerpávající.Do půl hodiny jsem o nich nevěděl.Ani volné pokračování dávky techna je nevytrhlo ze snů. Nedělní ráno je smutné v tom,že už se musíme pomalu balit,uklízet a jet domů.Dohrály se všechny soutěže,v 11 byl ukončovací nástup všech oddílů,a pak to přišlo.Zbourat stany,sbalit všecky věci,povyměňovat to co není moje a moje že má někdo jiný,uklidit tábořiště,zahladit ohniště a odnést dřevo do lesa.Kupodivu jsme to stihli,mohli jsme si ještě na 20 minut sednout.Ve 13:45 nám jel autobus,který nás odvezl zpět na Vřesinskou.Byli jsme tam relativně brzo,proto jsme si sedli na lavičky a kecali.V 14:33 jela sedmička na Lunu,a tam maminky mohly najít své ratolesti. Celkem podařená výprava,až na některé problémy.Kupříkladu,že si holky z nudy polily oheň pitnou vodou,naházely tam trávu,a pak ve 12 chtěly vařit Trenčanské párky.Z čeho,když nebyla voda ani oheň.Tak prostě oběd nebyl.Ó,jak prosté.Zas na druhou stranu nám vyšlo počasí.Doufám,že příští rok nás pojede mnohem víc.

Skautský rok jsme se letos rozhodli zahájit bojovkou Dva tisíce pokladů. Tato akce byla určena i veřejnosti a předcházela jí naše propagační kampaň na školách v okolí. Z počátku to vypadalo, že nám počasí nebude nakloněno, protože se nad Ostravou vznášely těžké šedé mraky. Ale nakonec se příroda rozhodla, že nám bojovku nepokazí, a pršet nezačalo, dokonce i na chvíli vysvitlo Slunce.

Byl jsem hodně zvědavý, kolik účastníků se dostaví, ještě kolem 15:45 přicházeli pouze jednotlivci. Ale těsně před čtvrtou hodinou přišlo několik velkých skupin od škol, kde jsme hru propragovali. Nakonec se hry zúčastnilo okolo 50 dětí a teenagerů.

Cíl hry byl jednoduchý – najít poklad. Ale cesta k němu byla složitější. Na jednotlivých stanovištích musely soutěžní týmy získat potřebné informace, anebo překonat překážky, které je oddělovaly od pokladu. A tak se jednotlivé skupiny musely poprat s krakenem, postavit rozhlednu, překonat těžko prostupný prales, ale také vyhrát v přístavní hospodě hru Kostky a mnohé další věci. Těsně před závěrem jejich trasy je čekala ještě střelba na cíl ze vzduchovky. Až po jejím úspěšném absolvování se mohli vydat hledat poklad.

Některé týmy bojovaly tak nadšeně, až jsme se chvílemi obávali, že je budeme muset krotit. Ale čím blíž byli hráči k pokladu, tím větší zápal do hry předváděli. Poslední části hry se tak ukázaly být velkým dramatem, neboť dva týmy doběhly k závěrečnému stanovišti, tedy střelbě, takřka ve shodném čase. Poklad mohl získat ale pouze jeden tým. Ačkoliv se druhý tým snažil sebevíc, než stihl dokončit střelbu, jejich soupeři už vítězně třímali truhlu s pokladem.

V truhle vítězný tým objevil zásobu (čokoládových) zlaťáků a další podobné „cennosti“. Ale ani ostatní týmy nepřišly zkrátka a byly námi odměněny. Po skončení hry si mohl, kdo chtěl, jít dál zastřílet, anebo si prohlédnout naše nové cestovní tee-pee. Na závěr jsme seznámili všechny účastníky s naší skautskou činností a pozvali všechny zájemce, aby se zúčastnili i našich dalších akcí.

První letošní akce byla středisková. Dopoledne byli jestřábi s týpkem před ZŠ Kosmonautů. Odpoledne v lese na louce jsme postavili dvě týpka, postavili terče a provázkové bludiště. Pak jsme se pustili do her. Nejprve jsme si zahrli Jan-ken-Pon, pak následovaly další hry jako například frisbee, obíhaná, na blby, probíhaná... Naši členové i děti jen procházející okolo louky si zkusili projít provázkové bludiště, zastříleli si z luku i vzduchovky. Před 18 hodinou jsme stany složili, uklidili a vydali se domů.

Fotky od Verči a Veveraka zde

Čtvrtek 25.8.

První den začal v Horní Bečvě, kde jsme si před výšlapem
na hřeben trochu zaplavali v přehradě. Pak jsme se
vydali do kopců na Benešky. Po obědě jsme pokračovali na
Vysokou (pod vrcholem jsme opravili studánku s pramenem
Rožnovské Bečvy), dále na Třeštík, na Čarták (díky lidem
z hotelu jsme se dostali na rozhlednu) a přes Bumbálku k
Masarykově chatě, poblíž které jsme se utábořili na noc.
Za první den jsme ušli 15 km.


Pátek 26.8.

Celý den bylo nesnesitelné horko. Naštěstí jsme většinu
času trávili chůzí ve stínu stromů, sem tam jsme však
museli přejít přes hřebenové louky zalité sluncem, na
kterých byly horské dědiny. Od Masarykovy chaty jsme šli
po červené značce až na Súľov. Po celé délce se nám
místy ukazovaly neskutečné výhledy do okolí. Nejlepší
výhled byl pravděpodobně u vrcholu Bobek, kde na jednu
strany šly vidět celé Moravskoslezské Beskydy a na druhé
straně se tyčila Malá Fatra. Od Súľova, kde jsme si
zašli na Kofolu, jsme kolem Bílého kříže došli až na
Gruň. To byl cíl tohoto dne, proto jsme se na louce
poblíž jedné horské chaty utábořili na noc. V noci
celkem pěkně foukalo. Za druhý den jsme ušli 23 km.


Sobota 27.8.

Po snídani, během které kolem nás prošel mnich, jsme se
vydali dál. Ještě než jsme opustili Gruň, tak jsme
viděli hezký dřevěný kostel Panny Marie. Cesta vedla
kolem Poledňany a Těšiňok až do Vyšních Mohelnic, což je
horská chatová osada na jihovýchodní straně Lysé. Z
nich jsme se pak vydali na Lysou horu právě od východní
strany po červené, po které jsme ještě nikdo nešli(nutno
podotknout, že jde o docela hezkou trasu, na posledním
kilometru zakončenou spoustou borůvčí). Na Lysé hoře
jsme si dali oběd a po něm parádní siestu, plnou Kofoly
a horského slunce. Dolů jsme šli po mnohem méně
využívané modře značené cestě, kolem Ivančeny. Od ní
jsme šli už jen do Frýdlantu na vlak, který nás zavezl
zpátky do Ostravy. Za třetí den jsme ušli 22 km.

Myslím si, že i přes malý počet účastníků se letošní
puťák docela povedl...

Vydali jsme se na cestu napříč kontinenty. 1. den

První den tábora jsme vyrazili na cestu za objevováním Ameriky. A to Ameriky v její původní, domorodé podobě. Nejdřív jsme rozdělili všechny účastníky této cesty do tří indiánských kmenů. A tyto kmeny spolu během dne svedly bitvu o poklad na Stříbrném jezeře. I navzdory nepřízni počasí se všichni nejdřív naučili základním dovednostem každého správného indiána. Zkusili si lov bizonů, maskování se, přechod nebezpečných bažin, ale také se zamysleli nad příslovými a jinými moudrostmi indiánských předků. Vyrobili rituální masky a nacvičili základy původního indiánského sportu nazývaného lakros. Vybaveni těmito znalostmi a zkušenostmi vyrazili za pokladem. Nakonec první dorazil k pokladu na Stříbrném jezeře kmen Irokézů, následován kmeny Apačů a Siouxů.

2.den

Tentokrát jsme se vydali do Evropy. Již spolu nesoupeřily indiánské kmeny, ale evropské komise zastupující velká evropská centra: Brusel, Štrasburk a Lucemburk. Program zahrnoval spořádaný a elegantní kroket, ale i vyčerpávající Tour de France. Ze severu také připluli vikingové a co by to bylo za výlet po Evropě, kdybychom se nepodívali do Alp, takže došlo i na překonávání horských průsmyků. Naše putování dokonce proniklo do mediálního prostoru, neboť k nám přišli novináři z televize UPC Express udělat krátkou reportáž. Vítězně nakonec Evropou prošla eurokomise Lucemburk, na druhém až třetím místě se shodně umístil Brusel a Štrasburk.

3.den

Dálší zastávkou na naší cestě byla Asie. Konečně se nám pro tuto cestu vylepšilo počasí, které začalo být doopravdy letní, což nás potěšilo dvojnásob, protože součástí poznávání Asie byla i plavba na lodi a plavání na hlučínské Štěrkovně. Ale netrávili jsme čas jen vodními hrátkami, ale taky jsme se inspirovali těžbou v Perském zálivu a snažili se vydolovat nějakou ropu. K asijské kultuře (nebo alespoň k té čínské a japonské) patří jezení dřevěnými hůlkami a popíjení zeleného čaje, obojí jsme si vyzkoušeli během oběda. A taky jsme procvičili svoje prsty při skládání origami

4.den

Předposlední zastávkou na naší cestě napříč kontinenty byla Afrika. Expedice Davida Livingstonea, Emila Holuba a Henryho Stanleyho se vydaly na lov nosorožců, také se zapletly do obchodování se slonovinou, ebenovým dřevem a diamanty. Čekal je také nelehký úkol zkusit vyvolat déšť pomocí dešťového tance. Tentokrát se i příroda zapojila do programu, protože bylo (hlavně během odpoledne) vedro jako v Africe.

5.den

Na závěr nás čekala výprava na nejmenší a nejvzdálenější kontinent. Dobývání Austrálie jsme ale nepodnikli u Ostravy, ale udělali jsme si výlet do Štramberku. Kromě toho, že jsme zjistili něco o ptakopyscích, vylezli na nejvyšší horu Austrálie Mount Kosciuszko a vydali se po stopách zraněné koaly, jsme také využili toho, že jsme ve Štramberku a samozřejmě navštívili trúbu a ochutnali Štramberské uši. Při cestě zpátky jsme oficiálně zakončili naše putování po kontinentech a rozdali všem účastníkům pamětní placky. Pevně doufáme, že se s některými z vás zase potkáme.

Tradiční 14-denní tábor tentokráte v Jakartovicích. Tématem CTH byl letos Eragon. Sám o sobě tábor probíhal relativně v pohodě. Ani častý déšť nás neodradil od obvyklých aktivit jako jsou turnaje v přehazované nebo v ringu, bodování týpek, sauna a koupání, ale i táboráku. Věřím, že jsme si všichni tábor užili, odpočinuli a snad se těšíte na další letní prázdniny v naší společnosti.

Lesák dřevo nepřipravil, tak jsme alespoň vykopali vsakovačku, ledničku a základy sauny. Podívali jsme se na koňský důl, lom ve Svobodných Heřmanicích jsme nenašli :(